Kerstin Gierová: Rudá jako rubín
"Opál a jantar tvoří první pár,
Achát pěje v B coby vlčí avatar
duet - Salutio! - s Akvamarínem.
Mocně následují Smaragd s Citrínem,
dvojčata Karneolu ve znamení štíra,
a Nefrit, číslo osm, digestio uzavírá.
V E-dur: Černý Turmalín,
Safír v F, jak světlý se zdá.
A v tom Diamant troufalý
jako jedenáct a sedm pozná lva.
Projectio! Čas je řeka,
s Rubínem začátek i konec nás čeká."
Že tomu nerozumíte? Já taky a to jsem tu knížku přelouskala za necelý den. Námět je rozhodně neotřelý, žádní upíři, andělé ani jiné bytosti zoufale se zamilovávající do smrtelníku navzdory všem pravidlům.
Jsme v Londýně, Gwen chodí do školy jako každý jiný teenager pouze s tím rozdílem, že si je vědoma rodinného tajemství - gen umožňující skoky v čase předávané v pokrevní linii dvou rodů. Své sestřenici Charlotte ale tento dar ani trochu nezávidí. Proto ve chvíli, kdy se z vteřiny na vteřinu ocitne v jiné době, jakoby se propadla do noční můry.
Její nečekaný skok oživí staré rány v tajné společnosti Strážců, kteří drží ochranou ruku nad cestovateli.
Kdo je v této hře dobrý a kdo špatný? Proč se dva cestovatelé odtrhli od strážců, ukradli drahocený chronograf a bez možnosti návratu skočili do roku 1912?
Tento tříset stránkový úvod byl na můj vkus příliš zdlouhavý a natahovaný, doufám, že "Modrá jako Safír" bude o něco akčnější a trochu méně tajemná. Uvést čtenáře do situace hned na začátku by byla nuda, ale nechat ho tápat celou knihu, neustále mluvit o tajemstvích a nenaznačit aspoň něco, to se nakonec taky zají.