Barbara Erskinová: Půlnoc je osamělé místo
Bylo nebylo, jedna samota v Essexu, kam mladá spisovatelka utekla před bortícím se osobním životem, aby se mohla naplno oddat své práci. Idylické místo se ale brzy změní v boj o holý život a zdravý rozum, když jsou přízraky ukřivděných duší osvobozeny a minulost se má opakovat.
Erskinová je ukázková vypravěčka, zatímco mi oči jezdily po papíře z leva do prava, v mysli se mi odvíjel příběh jako film. Lidsky vykreslené postavy, poeticky popsaná krása krajiny kontrastující s její děsuplností v souvislosti s nevysvětlitelnými událostmi v okolí a skoky do minulosti odhalující tragédii starou dva tisíce let, to všechno vtáhne do děje a nepustí ani po poslední stránce.
Musím se přiznat, že jsem četla a četla, jen abych konečně zjistila, jak to dopadne, ačkoli jsem se mnohokrát děsila následujícího řádku. Od Erskinové to byla má prvotina, která mě rozhodně navnadila na další knížku a jediné, na co se zbývá ptát, je: Proč podle jejích knih ještě nikdo nenatočil film?